Zkoumání vědomí a cesta k uvědomění si Jednoty uvědoměním si možností volby v realitě.
Přeji hezký den.
Dnes je 17. září 2025.
Chci se s vámi podělit o, nazývám to, prací s Vědomím, zkoumání Vědomí, poznávání. Někdo by to nazval duchovní cestou.
Pracuji tím způsobem, že zaměřím pozornost na něco, co mě zajímá. Inspirace k tomu, co mě zajímá, přichází stejně od Vědomí.
Uchopím tu inspiraci, to téma a zaměřuji tam pozornost. Někdy přijde odpověď hned, někdy to trvá několik dní. Může to trvat i déle, několik měsíců třeba, pokud na to ještě nejsme připraveni. Toto je ukázka práce s Vědomím a zároveň sdílení poznání, které díky tomuto přišlo.
Přišla inspirace zaměřit se na to, jaký smysl má tady ta existence. Jaký to všechno má smysl.
Zaměřoval jsem tam pozornost a současně si uvědomoval všechno, co dělám, co jsem dělal doposud, jak probíhá můj život, duchovní práce, jaké už mám poznání, jakými poznáními jsem byl obdařen. Pozornost směřovala na to, jaký to má vyšší smysl, k čemu to vede. Protože doposud to vypadá tak, že se to děje, přichází nějaká poznávání, změny v uvědomování a vnímání, ale v podstatě se nic moc v mém životě nemění.
Trvalo to několik dnů. Kdykoliv jsem si vzpomněl, zaměřoval jsem pozornost na toto téma, jaký to má smysl, tohle všechno…. Při kávě, při práci, ve volných chvílích, takové rozjímání, říkám tomu rozjímání. Je to taková forma meditace s otevřenýma očima při různých činnostech.
Takto to probíhalo 12 dní. Po zpětném dotazu jsem zjistil, že to trvalo 12 dní. Ráno jsem si, jako vždy, udělal kafe a zase jsem rozjímal nad tím, jaký to má smysl, tohle všechno, co se děje. Za ty dny, které jsem o tom rozjímal, mě to spíš vedlo k tomu, že to odpověď nemá. Asi se ptám špatně, protože nepřichází ani náznak jakéhokoliv poznání. Většinou, zaměření pozornosti na něco duchovního je poznatelné. Tady nebylo poznatelné ani toto.
Dostával jsem se až do takového stavu, kdy jsem si uvědomoval, že to vlastně žádný smysl nemá. Dostal jsem se do takového stavu, stav vědomí by se to dalo nazvat, že to žádný smysl nemá, že to vše vlastně probíhá stále dokola stejným způsobem.
Ten život, běžný život fyzický, nějaká duchovní práce, nějaké poznávání, ale žádný vyšší smysl tam prostě není, neukazuje se. A že takhle budu žít vlastně život za životem pořád dokola, stejně. Až to vedlo do takového stavu, kdy jsem vnímal, že vlastně není naděje se z tohoto cyklu dostat. Začínal jsem si být jistý tím, že vlastně žádná naděje pro mě není, dostat se z toho cyklu. Poběží to stále dokola, život za životem, tak jak to běží teď. Jasně jsem si uvědomoval, žádná naděje pro mě. A následně uvědomění, že není žádná naděje ani pro nikoho jiného. Všichni v tom jsme chycení a nemáme vůbec žádnou naději se z toho dostat.
Prostě totální deprese.
Následně mi tam přišlo takové jako shrnutí, uvědomění si toho stavu. Říkám si, tak to je takový stav beznaděje. V tu chvíli tam bliklo takové uvědomění. Říkám si, ale o tomhle psal doktor D. Hawkins. Psal, že on se dostal do stavu beznaděje a že to je předpeklí.
Po vyslovení tohoto uvědomění se stalo něco nepředstavitelného. Jako když vstoupím do rychlovýtahu a z toho stavu mě to začalo vytahovat ven. Přicházelo zřetelné uvědomování, jak se to předpeklí beznaděje vzdaluje, vzdaluje, vzdaluje a dostal jsem se do stavu Uvědomování. Vyššího, vyššího a ještě vyššího.
Přišlo mi to až takové moc rychlé a nepochopitelné, tak jsem zareagoval.
Říkám, počkej, počkej, počkej. Ne tak rychle z toho stavu. Až mi to pak přišlo vtipné, při uvědomění si toho, že jsem byl v předpeklí a ještě říkám, počkej, počkej, počkej, místo abych byl rád. Ale chybělo mi tam nějaké poznání, proč jsem tam teda byl? Proč jsem to musel prožívat? Ale ten výtah prostě letěl, letěl až do stavu nějaké úrovně uvědomování, kde se vše zastavilo.
Přišla jenom dvě slova: možnost volby. Současně s těmi slovy přišlo uvědomění, že to je vlastně odpověď na otázku, proč jsem tam byl a že to byla jenom demonstrovaná možnost volby nebo ukázka možnosti volby. Zároveň to bylo uvědomění si odpovědi na otázku, která přišla před těmi 12 dny, jaký má tohle všechno smysl. Možnost volby.
Dále přišlo uvědomění, že to je i odpovědí na otázku téhle celé reality i mnoho otázek, ke kterým jsem dospěl během své cesty. Celá tato realita je postavena na možnostech volby. Můžeme zvolit cokoliv chceme. Přišlo uvědomění toho, že si opravdu můžeme zvolit být v lásce, v radosti, v osvícení ale zároveň si můžeme i zvolit být v tom předpeklí a bylo zřejmé v tom uvědomování, že si můžeme zvolit i oblasti pekla, která mi nebyla ukázaná, ale bylo zřejmé, že je možno si to zvolit. Volba prožívat tzv. peklo je stejná, jako volba být v lásce. Je to jenom o rozhodnutí, co si zvolíme. Tyto volby jsou rovnocenné.
V tomto stavu uvědomování vyvstala neosobní otázka: kdo vlastně jsem já?
A teď se rozběhlo další kolo uvědomování. Jsem kvalita lásky, pravdy, radosti, svobody, vděčnosti… ale jsem i ta kvalita nižších úrovní Vědomí. Až tak nízkých jako jsou vina, strach, i to předpeklí, ať je jakkoliv definováno, jestli tou beznadějí nebo popřením jiné kvality Vědomí, jak jsou definovány ostatní předpeklí, ale jsem i těmi stavy Vědomí, které jsou pojmenovány jako peklo. Jsem tímhle vším, těmi všemi kvalitami.
Další uvědomování přicházelo v tom smyslu, že jsem také tím, kdo o tom rozhoduje, čím jsem. Takže jednak mohu být těmi kvalitami, pravdou, láskou, radostí, vděčností, bezpodmínečností, dokonalostí, krásou, beznadějí, nějakou zlostí, ale zároveň jsem i tím, kdo to všechno pozoruje a rozhoduje o tom, kým jsem v tom daném přítomném okamžiku. Rozhoduji o prožívání buď jednotlivých kvalit, úrovní uvědomění, nebo o prožívání všech kvalit zároveň.
Dalším uvědoměním bylo projeveno, že jsem i tím, kdo si tohle vše uvědomuje. Jednak vše pozoruji a současně je tam uvědomování toho, co vlastně vnímám. Plné uvědomování. A dále přicházelo uvědomování si toho, že si uvědomuji uvědomování. To jsem řešil před nějakou dobou, když jsem si myslel, že jsem se zacyklil v tom smyslu, že si uvědomuji uvědomování. Neviděl jsem z toho nějaké východisko a nedávalo mi to smysl. Říkám, jak si můžu uvědomovat uvědomování, to jsem se nějak zacyklil. Mělo by být něco, co to vysvětluje.
A pak ke mně přišel krátký článek od doktora Davida Hawkinse, kde vysvětloval zrovna tuhle oblast poznání a psal tam, že Vědomí si uvědomuje uvědomování, Vědomí je nad uvědomováním a uvědomování je kvalitou Vědomí.
A v tu chvíli přišlo uvědomění, jsem i tím Vědomím, v kterém se tohle všechno děje.
A uvědomování se zastavilo.
V samotném Vědomí vyvstala neosobní otázka. To vyvstane taková otázka, kdy vnímáte, že to jenom pozorujete a ono se to děje mimo vás.
Takže vyvstala otázka: existuje ještě někdo jiný kromě mě?
A v tu chvíli, kdy vyvstala otázka ve Vědomí, vyvstane vždy i odpověď ve Vědomí. A vyvstala odpověď: ne.
Takže přišlo uvědomění si toho, že existuje jenom Já. Jedno jediné Já.
Přišla do prostoru další otázka a bylo zřejmé, že to je otázka z ega, ale Vědomí musí a zná odpověď na všechny otázky, i na otázky ega a ví, že musí odpovědět i na otázky ega, aby i ego došlo naplnění.
Takže z ega vyvstala otázka: a co ostatní lidé?
Jak to, že to je jenom jedno já a kde jsou ti ostatní lidé, kteří se cítí taky jako já?
Vědomí mě vedlo k uvědomění si Jednoty prožitkem jakékoliv kvality Vědomí, které jsem vyjmenoval – pravda, láska, radost, svoboda, vděčnost….
Takže pro příklad uvedu – pokud vstoupíte do kvality Vědomí Láska a stanete se Láskou, tak vám přijde uvědomění Jednoty pole Vědomí. Kvalita Vědomí Láska není rozdělena na jednotlivá pole pro každého člověka. Pole vědomí Lásky je jenom jedno jediné a je součástí pole Vědomí, které si více či méně uvědomujeme a tím se propojujeme. Jsme s ním propojení stále, jenom si to neuvědomujeme. Prožitkem jakékoliv z kvalit Vědomí přijde uvědomění, že jsme všichni tím jedním polem, které je vlastně vším.
Potom tam přišla otázka praktická ode mě. Vzhledem k práci na sobě jsem si uvědomil, že v určitých úrovních Vědomí si nedokážeme uvědomit toto pole, tu jednotu, ani kvality tohoto pole. Jak teda v těchto úrovních Vědomí, kdy si to neuvědomujeme, máme dojít k poznání a uvědomění si tohoto pole.
Trvalo zase několik dnů, než přišla odpověď na tuto otázku. Takže jsem zaměřoval pozornost, myslím, že to trvalo tak 3 dny a pak se ukázal obraz s uvědoměním.
Přišel obraz toho, jak jsou všechny kvality Vědomí projeveny v každé úrovni Vědomí. Úplně v každé. V některých úrovních Vědomí jsou tyto kvality podmíněny, ale jsou přítomny.
Uvedu příklad.
Láska jako kvalita vědomí je podmíněna tím, že vnímáme lásku jenom k někomu.
K partnerovi, partnerce, dítěti, zvířeti, nebo si tu kvalitu podmíníme způsobem chování – mohu jej milovat, jen když se bude chovat tak a tak. I přes tyto podmíněnosti si lze tuto kvalitu navnímat. Postupně si jí dáváme víc a víc do života, ona se víc a víc otvírá pro nás. Vlastně se odkrývá a postupnou prací s tou kvalitou, mizí podmínky a my si začneme uvědomovat, že vlastně není ničím podmíněná.
Intenzivnějším a hlubším pozorování, zkoumání a prožívání takové kvality se postupně zvyšuje úroveň uvědomění až přijde uvědomění Celku a Jednoty. Opravdu se stačí věnovat jedné jediné kvalitě Vědomí. V každé jedné kvalitě Vědomí jsou totiž obsaženy všechny ostatní kvality Vědomí. Takže zaměřením pozornosti na jednu kvalitu Vědomí se začne odkrývat postupně celé pole Vědomí i s jeho kvalitami.
A touto cestou se můžeme napojit na to pole z jakékoliv úrovně Vědomí.
Díky Milosti Boží, která je nám dávána v každé úrovni Vědomí, i v tom stavu Vědomí beznaděje, která mi byla ukázána kvalitou uvědomění a prožitkem se můžeme dostat do uvědomění si bezpodmínečnosti a uvědomění si celého pole Vědomí, jak jsem popsal.
Tak takhle se mnou pracuje Vědomí a já s ním.
Děkuji.